Deníček farmářky

Deníček farmářky

S ohledem na předchozí příspěvek a taky s vírou, že jednou dobudujeme, jsme se začali porozhlížet po nějaké činnosti,  kterou se zabavíme v poslední třetině života. Asi logicky k velikosti pozemku (a v poslední době i růstu cen všeho včetně potravin) jsme si řekli, že se pokusíme dosáhnout částečné soběstačnosti v produkci ovoce a zeleniny. Následně jsme si vytipovali druhy, které budeme pěstovat, aby to bylo buď efektivní, ekonomické anebo aspoň snadné.

Citrusy, které jsme zasadili před půl rokem, už se aklimatizovaly, vyhánějí nové lístky, kvetou jako o závod a na koncích některých řapíků se začínají rýsovat zárodky budoucích citrónů.

Brokolice taky úspěšně vyrostla, akorát trochu málo… 🙈 Toto je maximální velikost, které jsme schopni docílit, než nám vykvete, což  – na rozdíl od citrusů – u brokolice není žádné terno. Pokud se nám v budoucnu nepodaří vypěstovat větší růžici, bude nakonec levnější kupovat ji v supermarketu. Příběhy papriky, rajčete a salátu jsou hodně podobné. Zatím jedině cibulce se podařilo překonat heslo „malé, ale naše“.

Banánovníky od svého zasazení už taky vyhnaly každý tři listy, přesto je zatím obtížně představitelné, že na nich jednou vyrostou trsy banánů vážící až 60 kg. 
 
Brambory pěstovat nehodláme, a to přesto, že Maguez je vyhlášená bramborářská oblast a přesto, že v obchodech jsou většinou k dostání jen mizerné a drahé. Milí přátelé, pokud nadáváte na kvalitu brambor v Česku, přijeďte ochutnat ty na Lanzarote a změníte názor. Vaříte-li zdejší brambory, nikdy nevíte, jak dlouho to potrvá, a zda se vám je podaří uvařit tak akorát, anebo budou stále tvrdé a pak se v jediném okamžiku rozvaří. Což bývá ten nejčastější případ, už jsme si zvykli. To mi připomíná, že onehdá jsem si na jednom českém webu pro hospodyňky přečetla doporučení „Jak urychlit vaření brambor“. Stálo tam, že je potřeba: předem ohřát vodu, rozkrájet brambory na malé kousky, a přikrýt hrnec pokličkou. Opravdu originální!!! 🤣

Největším průšvihem zdejšího zemědělství je kvalita zeminy, přesněji řečeno prachu. Ve zdejší půdě nenajdete ani jedinou žížalu, housenku, či podobné organismy. Taky se tady vůbec nevyskytují myši ani krtci (zaplať Bůh!). Dalším negativním faktorem je nedostatek vody, který se však dá z velké části eliminovat pokrytím záhonu či pole celistvou vrstvou picónu o tloušťce cca 10 cm. Skutečně to funguje, přesvědčili jsme se, že i v těch největších vedrech v období sucha si picón ponechává vláhu, kterou absorbuje ze vzdušné vlhkosti. A ta je tady velká. Každé ráno je všechno pokryté rosou.